Je otázka, na kterou je možná snazší odpovědět, než se může na první pohled zdát. Často se setkávám s tím, že lidé vnitřně či nahlas zvažují jestli “už to je na psychologa” nebo není. Předně se za psychologem nikdo nemusí bát jít. To je něco, co pomyslný práh pro to kdy už psychologa navštívit, dost snižuje. Dobrý (alespoň trochu) psycholog, vám nikdy nevynadá za to, že jste k němu přišli s “nevhodným”, “příliš malým” apod. problémem. Věc se tedy má v zásadě tak, že když vás napadne, že by vám psycholog mohl pomoci, je pravděpodobné, že by to tak opravdu mohlo být a návštěva rozhodně stojí za zvážení.
V životě mohou ovšem nastat i situace, kdy je trápení příliš velké na to, abychom ho nesli sami. Pak už bych nehovořil o zvažování návštěvy psychologa, ale rovnou bych ji silně doporučil. V okamžiku, kdy vám vaše trápení ztěžuje běžné, dennodenní fungování, kdy se na obtížnou situaci “nedá nemyslet” a kdy si opravdu nevíte kudy kam, pak si o pomoc jednoznačně řekněte.